Úprava lutru

Před druhou destilací je třeba lutr nejdříve naředit. Obecně se doporučuje jej zředit na 30% obj. etanolu. Toto naředění sice zvyšuje energetickou náročnost následující destilace, nicméně velmi zásadním způsobem ovlivňuje kvalitu destilátu získaného následnou destilací. Var směsi kapalin není z fyzikálního hlediska jednoduchý proces a jeho přesný popis by byl nad rámec tohoto blogu. Zjednodušeně lze říci, že voda brání destilování etanolu s nízkovroucími složkami.
Od naředění by měl lutr několik hodin stát. Při ředění se totiž lutr většinou zakalí (vysokovroucí dokapové složky jsou v roztoku s malým obsahem etanolu špatně rozpustné) a je tedy výhodné nechat kal sedimentovat a do další destilace jej nepřidávat.
Po první destilaci je též vhodné zvážit kvalitu lutru a rozhodnout o dalším postupu. Pokud se vyskytnou vady již v samotném lutru, je jejich náprava vhodná právě v tomto stádiu. V následně získané pálence již nelze nic zachránit.

Odsíření: S problémem zvýšeného obsahu oxidu siřičitého (resp. kyseliny siřičité) v lutru se setkáme zejména při výrobě pálenky z komerčně vyráběného vína. Většina těchto vín se stabilizuje přídavkem chemických sloučenin, které uvolňují oxid siřičitý nebo se vína tímto plynem sytí. V samotném vínu není jeho obsah nijak veliký a většinou ani patrný, v lutru se ale koncentruje a stává se zásadní vadou destilátu. K jeho odstranění se do lutru přidává jedlá soda (hydrogenuhličitan sodný), který reaguje s kyselinou siřičitou za vzniku siřičitanu sodného, oxidu uhličitého a vody. Siřičitan sodný je poměrně stabilní látka a při následné destilaci nedestiluje a zůstává v destilační nádobě. Množství přidané jedlé sody nelze obecně definovat. Lutr obsahuje i nemalé množství organických kyselin, které jsou pro výsledný produkt žádoucí a proto nelze jako kritérium brát pH lutru, ale pouze čichový vjem. Určitou výhodou je, že kyselina siřičitá je v porovnání s obsaženými organickými kyselinami poměrně silná kyselina a proto dochází nejdříve k odbourání kyseliny siřičité a až poté kyselin organických. Myšleno čistě nechemicky.
Z důvodu jemnějšího dávkování je vřele doporučeno si jedlou sodu nejdříve rozpustit ve vodě a přidávat do lutru roztok, nikoliv sodu samotnou. Roztok se přidává po částech a po každém přidání se lutr důkladně promíchá.

Ododctění: Není-li zamezen přístup vzduchu ke kvasu, dochází při etanolovém kvašení k dalším kvasným procesům. Mezi nejběžnější z nich patří kvašení octové. Při tomto kvašení vzniká za přístupu kyslíku z etanolu kyselina octová. Protože je kyselina octová slabou, organickou kyselinou dochází při neutralizaci této kyseliny k neutralizaci všech kyselin v lutru, které jsou se uplatňují při ležení destilátu.
Je-li množství kyseliny octové malé může i zde pomoci přidání hydrogenuhličitanu sodného do lutru. Je-li její množství větší, je třeba do lutru přidávat sodu až do neutrální reakce a lutr použít na výrobu lihu pro přípravu likérů. Ze silně zoctěných kvasů nelze vyrobit kvalitní pálenku.

Jiné vady destilátu: Mezi další běžné vady destilátu patří „připálení „ a „hniloba“. Obě vady vznikají špatnými procesy před či při destilaci a jejich úplné odstranění je nemožné. Je-li nežádoucí zápach příliš patrný je vhodné lutr nejprve z neutralizovat hydrogenuhličitanem sodným do neutrální reakce (pH7), poté rozředit na 10 % obj. etanolu (vyšší koncentrace etanolu brání adsorpce pachů na aktivním uhlí) a poté nechat několik hodin ležet s přisypaným aktivním uhlím. Pak provést destilaci znovu. Je doporučeno provést v tomto případě celkem čtyři destilace a to vždy s použitím deflegmátoru. Získá se tak celkem kvalitní líh na výrobu likérů, bohužel s počtem destilací roste i jeho výsledná cena.

Deslik

---

Vaše zkušenosti...